Jan Dolejš, nar. 1975. Vystudoval obor anglický jazyk a výtvarná výchova na PEF ZČU v Plzni, studia zakončil diplomovou prací z grafiky na téma „Čárový lept – soubor grafických listů s motivy zvířat“ u ak.mal. Jiřího Nováka. V současnosti pracuje jako odborný asistent pro anglický jazyk na UJP ZČU v Plzni zaměřením na předmět „angličtina pro umělce“. Paralelně se věnuje i výtvarné činnosti, je členem Unie výtvarných umělců západočeské oblasti, pravidelně se zúčastňuje společných i individuálních výstav a malířských sympozií. Jeho práce byly reprodukovány v několika publikacích (Plenéry na Šumavě - almanach NP Šumava, 2010, Aktualizace státního programu ochrany přírody a krajiny v ČR, ministerstvo životního prostředí, 2010, atd.), účastník benefiční aukce výtvarných děl „Máme otevřeno“, 2009. Kromě výtvarné činnosti se věnuje ještě jazzu, komponuje a hraje na kytaru v plzeňském kvintetu Jazz Mistake.

Výstavy

Připojujeme několik autorových postřehů a komentářů:

Své krajiny maluji ve všech ročních obdobích výhradně v plenéru, což nevylučuje pozdější drobné zásahy nebo opravy, ale v zásadě jsem odpůrcem malování přírody někde v teple u kamen a to nemám ani tak na mysli malbu bez předlohy, jako spíš malbu bez prožitku. Venku na vás bezprostředně působí světlo, teplota, vnímáte prostor, pachy, struktury, ale hlavně celkovou náladu krajiny a ducha místa.

Začínám lapidárním kompozičním rozvrhem uhlem, který pak lehce smažu a pokračuji rovnou olejem až do dokončení obrazu. Kombinuji řídké vrstvy a nízké pasty, většina plátna je ale pokryta velmi tenkými vrstvami barvy. Během práce barva částečně zasychá i díky savému povrchu plátna, je tedy do jisté míry možné vrstvit barvu v tenkých nánosech přes sebe. Dalo by se říci, že kombinuji starou techniku překrývání lazur a metodu a la prima.

Dělený rukopis, používaný impresionisty, je technika umožňující vytvořit dojem pulsující plochy, ale její nadužívání vede k těkavému účinku obrazu, který pak někdy vyznívá až dekorativně. Nebe je většinou spojitá plocha. Je důležité vyjádřit její hloubku a světelnost a vytvořit tak protiváhu k členitosti terénu a vegetace.

Nebe je často nejdůležitější část obrazu, je zdrojem světla, tedy i barev, má největší hloubku a vytváří náladu krajiny. Živly - vítr, světlo - spoluvytváří kompizici. Prosté motivy jsou často působivější. Množství detailů nemusí nutně znamenat popisnost a tříštit celek. Záleží na jejich pojednání a vzájemném uspořádání.

Jestli si chcete dopisovat nebo nějak komentovat mé stránky, napište mi pomocí formuláře v rubrice Kontakt.

Click for English version